Sokol stěhovavý

 31. 3. 2021 od INFO Teplické skály

Sokol stěhovavý (Falco peregrinus) je celosvětově rozšířený sokolovitý pták. Má dlouhá špičatá křídla a krátký ocas, který se ke konci zužuje. Na zbarvení je nejnápadnější charakteristický tmavý „vous“ na bílé tváři.

Zbarvení sokolů je velmi variabilní. Čím severnější populace, tím je celkové zbarvení světlejší a naopak tomu je v tropech. Podobně je to i s velikostí. Samci váží od 500 g do 750 g, samice jsou výrazně větší a váží 910 až 1500 g. Vše podle toho, o jaký poddruh se jedná. Severnější druhy jsou větší, jižní druhy jsou drobnější. Rozpětí křídel je 85–115 cm, délka těla 35–50 cm.

V přírodě hnízdí převážně na skalních stěnách, pokud nemají k dispozici skály, zahnízdí i ve starém hnízdě jiného druhu. Sokol si hnízdo nestaví, ani neupravuje, na skále mnohdy hnízdí přímo na holém podkladu. (Zaznamenala se i hnízda na zemi) Oblíbil si lidské stavby a často hnízdí ve zříceninách hradů nebo na různých věžích. Přesto na rozdíl od poštolky nehnízdí příliš často ve velkých městech. Na hnízdo se pravidelně vrací nebo hnízdí aspoň poblíž původního hnízda.

Sokolí pár si je věrný do smrti jednoho z nich. Jakmile jeden zahyne, během několika dní si druhý najde nového partnera. Před hnízděním předvádí akrobatické zásnubní lety.

Ve střední Evropě snáší samice nejčastěji na konci března až začátkem dubna 3 až 4 vejce. Sedí na nich cca 29 až 30 dní, samec ji občas střídá. Během hnízdění bývá velmi citlivá na vyrušování a snůšku může i opustit. Samice si buď potravu sama uloví, když ji samec vystřídá v sezení, nebo jí samec nosí kořist na hnízdo. Po vylíhnutí se o mláďata na hnízdě stará asi 14 dní jen samice, samec přináší kořist, poté se střídají. Mláďata opouštějí hnízdo po 35 až 42 dnech, ale rodiče je nadále krmí ještě aspoň dva měsíce. Sokoli pohlavně dospívají ve dvou až třech letech.

Loví téměř výhradně ptáky za letu. Styl lovu není příliš vhodný pro pozemní kořist, proto se k lovu drobných savců uchyluje výjimečně a ptáky na zemi se pokouší donutit vzlétnout. Vrhá se z velké výšky na kořist pod sebou a útočí na ni pařáty. Při střemhlavém útoku s přitaženými křídly dosahuje rychlosti přes 300 km/h. Náraz v této rychlosti by byl nebezpečný i pro něj, a proto se snaží trefit spíš křídlo než přímo tělo kořisti. Ze stejného důvodu nemůže zaútočit na hejno, a proto se některé druhy drobných ptáků na obranu před sokolem shlukují do hejna. Kořist většinou po útoku klesne k zemi, kde ji sokol usmrtí klovnutím, pokud pád přežila.

Nejčastější kořistí sokola stěhovavého bývají holubi, hrdličky, špačci, různé druhy drozdů, koroptve, různé druhy kachen, racci i drobnější ptáci, jako jsou rorýsi, vlaštovky či pěnkavy. Troufne si i na havrany a vrány. Ze savců jsou častou kořistí netopýři, králíci, sysli a veverky.